Už jen jednou se vyspíme a...!

Je to tady! Konečně! Dočkali jsme. No a samozřejmě: je jedna hodina ráno a já ještě dobaluji oblečení a nějaké krámy, co se válí okolo. Marně se snažím všechno roztřídit do krabic a krabiček podle "funkce" a "místnost". Noreček se šel rozloučit za kamarádem a já jsem nakonec ráda. Můžu v klidu všechno protřídit, poskládat a sbalit tak, jak to zase vybalíme. Proč? My se totiž zítra (máme takové pravidlo, abychom se nedohadovali, že dokud nejdeme spát, je pořád stejné datum, takže i když je po půlnoci, tak zítra:) stěhujeme! Těšíte se?

Možná si vzpomínáte na fotky z realitky:

Tak takhle by to nešlo, co myslíte? Už jsem natěšená, až si zítra ve 12 převezmeme klíče a začneme znovu. Poprvé sami. Náš první společný domov jen pro nás dva.

Říkám, že začínáme znovu. Ale jde to vůbec? Můžete pořád začínat znovu? Nebo jen začínáte jinak a jinde? Stěhování pro mě znamená možnost začít znovu, jinak, možná lépe, prostě jinak. Minimálně je to možnost si všechno uklidit, srovnat, přetřít, však to znáte. Natřít na růžovo chyby a blbosti, které jsme v životě udělali, není ale zase tak jednoduché. Můžeme je ale aspoň líp zarámovat. Místo černého jednoduchého rámu s plexisklem místo opravdického skla radši tentokrát vyberte vintage zlatý rám s tlustým sklem, pořádný velký s paspartou. Do rámu se zamilujete a co je uvnitř, už třeba ani nebude tak důležité. A buďte na sebe pyšní a utírejte z něj pravidelně prach.

Takže zítra to všechno začne :) Já určitě nebudu moct ani dospat, to je jako noc před Štědrým dnem :D Těšte se na hromadu fotek a všech plánů, inpirace, obřích nákupů a všeho! Všechno bude! Kdybych se chvíli neozývala, nezlobte se na mě, budeme asi chvíli bez připojení, ale budu se snažit propašovat do kavárny!

Myslete na nás zítra a držte palce!